O našich výjezdech

Dopravní nehoda, podrobnosti nemáme

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Stojím před oddělením Emergency u otevřené sanitky, dýchám svěží vlhký vzduch vonící právě skončenou bouřkou a nechce se mi začít uklízet spoušť, kterou jsme v autě zanechali.

Nechce se mi vlézt dovnitř a alespoň nahrubo setřít krev z podlahy, do pytlíku posbírat použité jednorázové pomůcky a obaly od nich, nahlásit na dispečink „dočasně nedostupní pro další zásah“ a rozjet se ke stanovišti. Tam nás bude čekat převléknutí promoklého a špinavého oblečení, minimálně půlhodinová očista celé sanitky a použitých pomůcek, doplnění a kontrola vybavení, zkompletování dokumentace. V hlavě si procházím co se stalo v posledních 60 minutách a nejradši bych se sebral a šel pěšky někam pryč.

(Pokračování textu…)

Propiska

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Kolem čtvrté hodiny ranní nás probírá pípání vysílačky. Výzva k výjezdu přichází jak posádce RZP, tak i lékařské posádce se zněním: „Opilý muž po napadení, dle volající má v hrudníku zabodnuté nějaké železo, je při vědomí“. Koukáme na lístek nevěřícně, nastupujeme do sanitky a vyjíždíme. Je víkend a babí léto. Za jiných okolností příjemná noc, ale my vyrážíme na výjezd a během cesty přemýšlíme, jak ono záhadné zranění bude vypadat.

Cíl je nedaleko našeho stanoviště, obě posádky jsou na místě do 5 minut. Sjíždíme k pacientovi z kopce, ten leží na chodníku, je silně opilý, ale při vědomí a komunikuje. U něj klečí manželka, která ho šla hledat, když se dlouho nevracel domů, pán leží pár metrů od svého domova.

(Pokračování textu…)

Místo narození: na chatě

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Bylo to okolo čtvrté hodiny ráno, když se mi do telefonu na lince 155 ozvalo: „My asi budeme rodit.“ Při odpovědi na dotaz: „Kde vás najdeme?“ mi opravdu zatrnulo. Žádná ulice ani číslo popisné, popis zněl jasně: „Posázavská stezka… poslední chata směrem k jezu.“ Ještě štěstí, že tam na druhém břehu to dobře znám a tak jsem se dala do pátrání…

Chatu jsem nakonec dohledala, byla v lese ve stráni a od  řeky pořádný kus cesty do kopce. Bylo mi jasné, že posádky se k rodičce nedostanou autem ani z jedné strany řeky. Posádka RZP z Davle tedy smířená s osudem, že nechá vůz v nejbližší obci a dále půjde asi pět kilometrů pěšky, vyrazila. Já jsem zatím zjistila, že se jedná o mladou slečnu a tudíž jsem sázela, že jde o prvorodičku a předpokládala jsem tedy, že máme dostatek času. Ovšem jsem se mýlila. Polil mě studený pot, když jsem se dozvěděla, že slečna se chystá rodit počtvrté, takže bylo pravděpodobné, že porod bude postupovat rychle.

(Pokračování textu…)

Loučení

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Jsou hodně smutné zásahy, na které člověk nikdy nezapomene. Jeden z nich se stal už před lety. Byli jsme přivoláni k mladému muži s bolestmi hlavy. Přijeli jsme na místo a začali muže vyšetřovat. Od rána měl silné bolesti, na které nezabíraly léky. Měl doma dvě malé děti a manželku a ta se mu rozhodla večer zavolat záchrannou službu.

(Pokračování textu…)

Když se zrodí nový život na cestě…

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Na záchranné službě pracuji nyní šestým rokem a lidí, které jsem ošetřila, nebo kterým jsme s kolegy zachránili život, bylo již nepočítaně. Když jste jako mladý záchranář na škole, poté na praxi v nemocnicích a na záchranných službách, pořád to není takové jako když jste „vhozeni do vody“. Najednou jedete na svůj první výjezd a veškeré rozhodování záleží jen na vás, především na tom, co umíte, co vidíte, slyšíte, cítíte…

Jak už to tak bývá, každý zdravotník má svého „strašáka“, u mě byl tímto bubákem překotný porod v terénu, se kterým bychom prostě nestihli dojet do nemocnice. Je pravdou, že někteří z nás za celou svou éru porod v terénu nezažijí. Buď přijedou na místo, když už je dítě porozeno, většinou zásluhou maminky a tatínka či někoho jiného z rodiny, nebo vyjíždí v posádce s lékařem, který se stane tím „porodníkem“ v terénu. V nejlepším případě se to prostě stihne do nemocnice, i kdyby za minutu dvanáct. A když se váš strašák nakonec jednoho dne stane skutečností a vy mu musíte čelit, ve finále zjistíte, že to vlastně ani není tak strašné, jak jste si představovali.

(Pokračování textu…)

Nezapomenutelná resuscitace

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Během denní služby na dispečinku linky 155 jsem okolo sedmnácté hodiny zvedla telefon. Ozval se hodně vyděšený volající a oznamoval: „Rychle! Rychle, prosím vás! On tady leží na zemi!“ Začala jsem s klasickou sérií otázek od adresy až po stav pacienta.

„Kde bydlíte?“ Adresu volající věděl, patro také. Naštěstí se jednalo o panelák hned naproti nemocnici, takže i záchranka to měla v podstatě za rohem. Po dalším zjištění, že člověk, ležící v bytě volajícího, nedýchá a je v bezvědomí, byla na místo poslaná posádka s lékařem.

(Pokračování textu…)

Unavená, ale šťastná…

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

 Zdravotnické operační středisko záchranné služby – místo, kam denně volá nemalé množství lidí a žádá nás o pomoc. Pracuji zde bezmála tři roky. Je to zatím krátká doba, přesto jsou tři služby, které se mi navždy vryly do paměti, hovory na které nikdy nezapomenu… O jednu z těchto služeb se s vámi podělím.

Noční služba půl roku po mém nástupu… noční, během které se udály hned dva neobvyklé hovory, se kterými se jen tak někdo nesetká. Oba tyto hovory jsem tu noc vedla právě já.

(Pokračování textu…)

Napadení v sanitce

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Tento výjezd se stal už před lety…

Byli jsme přivoláni k mladému muži  v bezvědomí, který ležel venku na ulici před autobusovou zastávkou. Když jsme přijeli na místo, mladík byl zhroucený na zemi napůl opřený o zeď. Měl drobnou tržnou ránu obočí, jevil známky opilosti a vedle něj se na zemi válela láhev s tvrdým alkoholem. Měli jsme problém muže probudit. Během vyšetření se začal trochu probírat. Na úraz si nevzpomínal. Museli jsme ho přemlouvat, aby s námi šel do sanitního vozu, abychom ho mohli ošetřit.

Když jsem mu v sanitce ošetřovala rány a oděrky na obličeji, začal být agresivní. Ale byl tak opilý, že nemohl stát ani sedět. Ležel na lehátku a kopal kolem sebe, ošetřovala jsem ho a bála jsem se, že mě kopne. Lékař po něm chtěl doklady, kvůli pojištění a totožnosti, které mu však zraněný muž odmítl dát. Začal být agresivní, a tak jsme na místo zavolali policii.

(Pokračování textu…)

Nejhorší bylo čekání

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Byl to předposlední den mé zkušební doby na zdravotnickém operačním středisku – lince 155. Celý den byl od rána hodně náročný a pak jsem v krátkém časovém úseku řešila tři náročné telefonáty. Nejdříve to byl oběšený dvacetiletý mladík na stromě a další událostí byl těžce zraněný motorkář, ale to jsem ještě netušila, že to nejhorší mě ještě čeká…

(Pokračování textu…)

Den jako každý jiný, jen jde o tři životy

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

7:00 Přebírám od kolegů směnu na výjezdovém stanovišti. Služba začíná prohlídkou auta a kontrolou vybavení a dokumentace. Není to nedůvěra ke kolegům, ani zběžná rutina. Musím vědět že máme všechno, přesně vědět kde co je, přesvědčit se že vybavení funguje. Za vybavení po převzetí auta nesu zodpovědnost.

Sloužím jako záchranář v posádce Rychlé zdravotnické pomoci. Jezdíme ve dvou, spolu s kolegou řidičem-záchranářem. I když posádky bez doktora u nás jezdí už asi dvacet let, stejně se občas stane, že se nad tím někdo pozastaví.

Dneska to vypadá na službu jako každou jinou: na rozdíl od romantických představ o naší práci to v našich podmínkách znamená zhruba čtyři až pět výjezdů. Většinou ke starším lidem s chronickými nemocemi, kterým je posledních pár hodin hůř než jindy, většinou osaměle žijícím. Procházím si vybavení sanitky, resuscitačního kufru, léky, dokumetaci. Chvíli ještě sedíme u kávy s kolegy, kteří právě skončili noční službu, vyprávíme si zážitky z dovolené, kdo viděl jaký film, probíráme pracovní věci. Když odejdou domů, pokračujeme ještě chvíli s kolegou. Měl bych se učit na zkoušku, studuji na VŠ obor zdravotnické záchranářství, ale nějak se mi do toho nechce.

8:57
Zapíská vysílačka. Dispečink nám dává výjezd, jde o dopravní nehodu – havárie osobního auta do stromu, hlášeno 2x těžké zranění, na místo jedou další dvě posádky záchranné služby, hasiči, policie. Ještě upřesňujeme lokalizaci (naše auto teprve bude vybaveno GPS), potvrzuji příjem, beru bundu a automaticky kontroluji že mám mobil, boty zavážu za jízdy. Kolega už je u auta, odpojuje kabel externího napájení.

(Pokračování textu…)