O našich výjezdech

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Zastavujeme u nehody. Před chvílí jsme byli přivoláni ke sražené dvouleté holčičce osobním autem. Přijíždím v posádce RLP s lékařem. Vystupujeme, bereme vybavení a běžíme k dívence. Na místě je změť lidí. Holčička leží bezvládně na silnici a oživuje jí náš kolega ze záchranky, který šel náhodou kolem. Provádíme základní vyšetření, ale na první pohled nám je jasné, že je to zlé. Dívenka má vážné zranění hlavy a nejeví známky života.

(Pokračování textu…)

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

 Jedna z nezapomenutelných příhod z výjezdu se týká mých úplně prvních začátků na záchrance před 20 lety. Obdrželi jsme výzvu k výjezdu ke stromolezci, který dostal epileptický záchvat a zůstal viset na stromě. Jednalo se o jeden z adrenalinových výjezdů. V duchu jsem si tenkrát, zcela nezkušeně, neboť jsem byl skutečným záchranářským zelenáčem, představoval přibližný scénář: příjezd hasičů, povolání vrtulníku, jeho vis ve vzduchu, slaňování z vrtulníku atd. Nicméně se mi podařilo zachovat chladnou hlavu a emoce si nechat pouze ve fantazii a zbytečně nepanikařit.

(Pokračování textu…)

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

 Byl Štědrý večer, něco kolem osmé hodiny. Rodiny právě usedaly k štědrovečerní večeři nebo si rozdávaly dárky. My jsme sloužili noční směnu na záchrance a právě nám pípla vysílačka výjezd k bolestem břicha. Na Vánoce tento typ výjezdů není ničím neobvyklý, lidé více hřeší, jedí nezdravá jídla a často pak mají žaludeční problémy nebo si uženou žlučníkovou koliku. Vyrazili jsme s posádkou RLP na majáky do poměrně vzdálené obce, ale nikdo z nás nepředpokládal, že by to mělo být něco dramatického. V oknech byly vidět rozsvícené stromečky a rodiny pospolu. Člověk by v ten okamžik byl také nejraději doma s dětmi.

Když jsme byli v polovině cesty, volala nám dispečerka, že je něco špatně. Volající jí právě oznámili, že slečna asi právě porodila dítě, ale to nepláče. Krve by se v nás v tu chvíli nedořezal. Počítali jsme každou vteřinu, každý kilometr, které začaly ubíhat neuvěřitelně pomalu. Auto ještě ani pořádně nezastavilo a už jsme vybíhali ven s dětským batohem a všemi pomůckami, ale nikdo z nás nebyl schopen jediného slova. V myšlenkách se nám honilo, že snad dítě nebude mrtvé, že jen prostě nepláče. Když jsme vybíhali schody v domě, zaslechli jsme dětský křik. Byla to neuvěřitelná úleva. Na zemi ležela slečna, na břiše jí leželo opravdu čerstvě narozené miminko, které pobrekávalo.

(Pokračování textu…)

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Byl jeden z tropických letních dnů a my jsme obdrželi tísňovou výzvu k výjezdu. Ne netypickou pro parné léto. Kolapsový stav staršího muže. Devadesátiletý pán pracoval na zahradě na sluníčku a jak to tak bývá, podcenil pitný režim a udělalo se mu špatně. Jeho manželka mu zavolala záchrannou službu.

Vyrazili jsme na místo v posádce RZP.  Když jsme přijeli na místo, ptali jsme se pána, kolik toho za celý den vypil. Odpověděl, že měl ráno kávu a pak asi skleničku vody, což je opravdu hodně málo. Pána jsme vyšetřili, zajistili a hlavně se mu snažili co nejrychleji doplnit tekutiny.

(Pokračování textu…)

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Sloužila jsem další směnu jako výjezdová sestra posádky RZP.  Večer jsme přijali tísňovou výzvu k úrazu, v poznámce bylo pořezání břicha starší ženy. Jak už to u členů posádky bývá, každý si v duchu představuje scénář, co se asi stalo a jak to na místě bude vypadat. Tehdy mě napadlo, že stará paní asi nešťastnou náhodou upadla a o něco se pořezala, například o rozbitou sklenici, což bývá poměrně časté. Nikdy však nezapomenu na to, co jsme s kolegou řidičem uviděli, když jsme přijeli na místo.

(Pokračování textu…)

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

 Byl začátek léta a lidé začínali trávit čas u vody. Já právě dorazila na výjezdové stanoviště na noční službu. Bylo krátce po 19. hodině. Chvíli po tom, co jsem si oblékla záchranářskou uniformu, nám pískla vysílačka. Byl nám nahlášen výjezd do celkem dost vzdálené obce k tříleté holčičce, která spadla do bazénu. Topila se. Byla vytažena rodiči, když už byla v bezvědomí.

Hned jsme vyrazili na místo. Pokud jedeme k takové rodinné tragédii, která se ještě navíc týká malého dítěte, jsou to hrozné nervy. Tušíme, co nás na místě čeká, jsme na všechno teoreticky i prakticky připraveni. Máme školy, praxi, vybavení, znalosti, víme, jak máme postupovat v krizové situaci, ale na ty emoce nás nepřipraví nikdo. Řidič jel, jak nejrychleji to šlo, majáky nám houkaly nad hlavou, ale jinak nikdo nemluvil. Takové ticho bývá v sanitce málokdy.

(Pokračování textu…)

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

 Jel jsem na jednu z  nočních směn na záchranné službě. Už při cestě do práce foukal tak silný vítr, že měl vliv i na samotné řízení vozu a já si v duchu říkal, že v noci zřejmě bude hodně výjezdů, které budou díky povětrnostním podmínkám asi dost náročné.

A nemýlil jsem se. Seděl jsem za oknem výjezdové základny a sledoval, jak vítr nabírá na síle. Krátce po osmé hodině večerní se rozezvučela vysílačka se stručnou informací: „Padlý strom na jedoucí vozidlo“. Proběhlo mi  hlavou, že to nejspíš bude některý z těch topolů, které tu lemují silnici. Rychle jsme nasedli do vozu a jeli na určené místo. Cesta byla obtížná, nemohl jsem jet moc rychle, protože vzduchem létaly nejrůznější předměty a silný vítr se opíral se z boku do sanitního vozu.

(Pokračování textu…)

Anketa na téma: Výjezd, na který nikdy nezapomenu…

Sloužila jsem noční směnu na výjezdovém stanovišti záchranné služby. Bylo krátce po jedenácté hodině v noci, když nám zapískala vysílačka kvůli výjezdu do nedaleké obce. Záchrannou službu volala dcera, která se nemohla dozvonit na svojí maminku. Její maminka byla už v pokročilém věku a dceři nezvedala telefon. Té navíc nešly otevřít dveře od bytu. Celá tahle situace už trvala několik hodin a dcera měla strach jestli se mamince něco nestalo.

Vyrazili jsme na místo. O asistenci jsme požádali také hasičský záchranný sbor a policii, kvůli otevření bytu. Na místě se tak sjely tři složky integrovaného záchranného systému – hasiči, policie a záchranka. Před domem byla spousta lidí. Všichni se obávali nejhoršího. Jako malé uniformované procesí jsme vystoupali po schodech k bytu, kde na nás čekala nešťastná dcera. Snažili jsme se jí uklidnit, i když i my jsme se obávali toho, co nás uvnitř čeká. Mezi záchranáři mají takovou zkušenost všichni a obvykle to nebývá hezký pohled.

(Pokračování textu…)