Pro veřejnost (úvodní)

Chlebíčky nezvítězily

04. 1. 2021 Mladá fronta DNES Robert Božovský Rubrika: Střední Čechy

Záchranáři bojovali na území nikoho

STŘEDNÍ ČECHY Přetěžký rok. Takový byl letopočet 2020 z pohledu Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. Právě proto její pověřený ředitel, lékař Jiří Knor, nešetří slovy chvály na adresu svých podřízených. Dokázali se podle něj se stresem a náročnými úkoly spojenými s pandemií vypořádat se ctí. „Jsem hrdý, že pracuji u záchranné služby. A to i přes všechny těžkosti, které mi loňský rok profesně přinesl,“ říká ředitel. Z jeho slov je patrné, jakému tlaku byl v posledních měsících vystaven.

Jak vnímáte loňský pandemický rok?

Byl prověrkou naší připravenosti na vzniklou krizovou situaci. Potvrdila se má dlouholetá teorie, že záchranná služba je jedním z pilířů společnosti. Jsme organizací, která je připravena pomáhat lidem. Kdykoliv a kdekoliv. A pomáháme.

Zvládla středočeská záchranná služby situaci v kraji podle vašich představ?

Ano. Nemusel jsem ani jednou řešit, že by někdo odmítl jít do práce nebo si úmyslně vzal třeba ošetřovné. A klobouk dolů před všemi lékaři a záchranáři v rizikovém věku. Naši lidé mají v sobě zakódovaný smysl pro zodpovědnost. Žádný z pracovníků neodešel od záchranky proto, že by náročnější práci související s pandemií psychicky nebo fyzicky nezvládal.

Jste v bezprostředním kontaktu s koronavirovými pacienty. Jak moc nemoc v průběhu roku zasáhla vás? Kolik záchranářů „vyřadila“ z provozu?

V první vlně jsme ošetřili 25 tisíc pacientů, přičemž jsme zaznamenali pouhé dva pozitivně testované pracovníky. To je myslím i nepřímá odpověď na údajný nedostatek ochranných pomůcek. Horší situace nastala na podzim, kdy mě dvakrát mrazilo v zádech. Poprvé, když v jednu chvíli onemocnělo dvanáct pracovnic operačního střediska, našeho klíčového nervového centra. A pak když podobná situace nastala na základně v Benešově. Měl jsem obavy, že nebudeme mít dost lidí do terénu. Není tu jen covid. Stále máme pacienty po úrazech, dopravních nehodách, opařené, s infarkty… A neměl by jim kdo pomáhat. Teď už mohu veřejně přiznat, že jsme museli vědomě porušovat zákoník práce. Jinak by se nám nepodařilo pomoc zajistit. Nikdo ze záchranářů v celém kraji ale neřekl: „Končím, raději půjdu rozvážet chlebíčky.“

Jak jste vnímali samotný začátek epidemie?

To byl především strach z neznámého. Málokde se teď mluví o tom, že je mnoho jiných infekčních chorob, se kterými jsme se mohli setkat i v době před covidem. A s tím musíme k pacientům přistupovat. Člověk v bezvědomí vám neřekne, zda má infekční žloutenku, tuberkulózu nebo je HIV pozitivní. To jsou nemoci, kterých se opravdu bojíme, protože pro nás mohou mít fatální důsledky. Nezachraňujeme v první linii, ale doslova na území nikoho.

A jak to i jako záchranář vyjíždějící do terénu vnímáte teď?

Nemám tolik strach o sebe, spíše o své blízké. A také o naše záchranáře, kteří jsou dlouhodobě vystaveni permanentnímu stresu. Trvá to už moc dlouho a pozoruji, že někteří jsou více podráždění, mají spánkový deficit, bolesti hlavy… Jsou to také jen lidé. To nelze vydržet donekonečna.

Zaznamenali jste případy, kdy lidé nabízeli záchranné službě pomoc?

Ano, uchazeče o práci jsme měli. Ale třeba k řízení sanitního vozu nestačí jen řidičský průkaz a zkušenosti z dopravy. Je nutná adaptace na nové prostředí. Jak budete například snášet bolest a utrpení druhých. Jako řidič sanitky dnes pracuje proškolený zdravotník, který v závažnějších případech musí umět asistovat lékaři.

Asi přicházela také materiální podpora?

Velkou solidaritu jsme zaznamenali v jarní vlně pandemie. Lidé nám šili roušky, posílali potraviny. Jedna vietnamská restaurace zdarma dlouhodobě podporovala jídlem naše výjezdové skupiny i operační středisko. Ve druhé vlně se tato solidarita překlopila do opačného pólu, kdy zaznamenáváme řadu negativních reakcí. A zpravidla od těch, kteří naši pomoc akutně nepotřebují.

Vraťme se ke kauze záchranářky Veroniky Brožové, která si na začátku pandemie stěžovala na nedostatek ochranných pomůcek. Vy jste její argumenty odmítl a postavil jste se na stranu vašeho zřizovatele, tedy kraje. Když to hodnotíte s odstupem času, zachoval byste se stejně?

Udělal bych totéž. Měli jsme nouzový stav, nešlo dopustit, aby se organizace rozpadla. Není tolerovatelné dát výpověď a jako staniční sestra obejít vedení organizace a zveřejnit takový příspěvek. Byli jsme jedinou záchrannou službou v Česku, která byla takhle mediálně masírována včetně mé osoby kvůli tomu, že jsme údajně nedokázali zajistit dostatek ochranných prostředků. Přitom jsme byli ve stejné situaci, jaká panovala v záchranných službách po celé zemi. Nikdy v životě jsem se nesetkal s tak zlými reakcemi vůči své osobě jako tehdy. Když jsem sám byl v podezření nákazy, neznámí lidé mi posílali vulgární e-maily typu: „Dobře ti tak, žes to chytil mezi prvními!“. Nikdy se ale nestalo, že by záchranáři vyjeli do terénu nechráněni. A nikdy jsem po svých zaměstnancích nechtěl, aby dělali něco, co bych nedělal já. Celá kauza byla uchopena politicky a žila si svým životem. Někteří lidé si na ní přihřáli svou politickou kariéru.

Jak se loni změnila skladba hovorů na vaše operační středisko?

Výrazně. Nikdo si neumí představit, pod jakou zátěží v operátoři pracují v období koronapsychózy. To jde hodně na vrub sdělovacím prostředkům. Často říkám seniorům na výjezdech, aby si raději místo diazepamu přepnuli televizní zpravodajství na nějaký hezký film. Redaktoři si vůbec neuvědomují, do jakého stresu je dostávají neustálými zprávami o počtech nově nakažených a zemřelých. Pak se lidé častěji v obavách obracejí na operační středisko. Především starší lidé si potřebují popovídat, poradit se, ale také uklidnit. Nejhorší situace byla v říjnu, kdy nám počet výjezdů v kraji stoupl na 12,5 tisíce měsíčně a čtyřnásobně proti září vzrostl počet výjezdů k pozitivním covid pacientům.

Středočeská záchranná služba zajišťuje také provoz odběrových sanitek. Fungují i nyní, kdy stále přibývá stacionárních odběrných míst?

Po dohodě s krizovým štábem kraje jsme na konci roku snížili jejich počet na dvě. Uplatnění mají zejména v zařízeních poskytujících sociální služby. Záchranná služba ale nemůže podle legislativy provádět žádné laboratorní vyšetření. Proto se potýkáme s problémy úhrad za činnost odběrových týmů ze strany zdravotních pojišťoven. Myslím si, že odběr vzorků v terénu a jejich převoz mohly místo záchranky zajišťovat akreditované laboratoře, které na testech vydělaly velké peníze.

Co se loni na středočeské záchranné službě podařilo?

Zejména s druhou vlnou pandemie se zlepšilo předávání pacientů do nemocniční péče. Podařilo se nám vybudovat dvě nová stanoviště. A to v době nouzového stavu. První z nich v sokolovně v Hostivici, druhé v Brandýse nad Labem, kde jsme platili velké peníze za komerční prostory, které přitom nebyly pro naši potřebu ideální. Nyní máme odpovídající stanoviště v centru města s důstojným prostředím pro posádky. Ještě tam ale musíme vyřešit garážové stání vozidel. Rádi bychom letos zlepšili podmínky pro posádky v Benešově.

Loni razantně vzrostly ceny zdravotnického materiálu. Přibyla vám práce. Jaká je za to ze strany zřizovatele, tedy kraje, odměna?

Taková, že nám loni bývalé vedení Středočeského kraje bez našeho vědomí snížilo o 40 milionů korun prostředky na investice a o stejnou sumu peníze na provoz. Dobré je, že nový radní pro zdravotnictví (Pavel Pavlík, bývalý ředitel nemocnice v Benešově – pozn. red.) je vstřícný a podařilo se mu ještě do konce roku vrátit těch 40 milionů na provoz. Vidím v jeho osobě svítání na lepší časy. Jde mu o věc. Máme tak na výplaty. To je pro nás aktuálně priorita. Větší než nové sanity, kterými nutně potřebujeme nahradit dosluhující vozy. Ani letošek ale nebude jednoduchý. Od kraje jsme požadovali 627 milionů korun a v rozpočtu je pro nás zatím nějakých 493 milionů. Přitom je jasné, že naše náklady opět porostou. Myslím, že záchranná služby by neměla trpět hmotnou nouzí a nemělo by se na ní šetřit. Záchranáři třeba nemají ani v době koronakrize infekční příplatek. A myslím, že by si ho zasloužili.

Vidíte – jako ředitel i jako lékař jezdící do terénu – někde světlo na konci tunelu?

Musíme se naučit s koronavirem žít a snažit se všemi prostředky pandemii ukončit. Populace se musí promořit. Naděje je ve funkční vakcíně. S její pomocí se lidstvo může covidu zbavit, jako se zbavilo jiných infekčních onemocnění. Problémem je disciplínovanost a dodržování pravidel. Lidé byli na jaře říční z toho, že nemají roušky, ale hned s rozvolněním vyrazili do Chorvatska. To byla chyba, nyní máme druhou vlnu. Kvůli některým matkám, které odmítají očkování, se nám vrátily spalničky. Ohrozily tak nejen své děti, ale i další lidi v jejich okolí. Podobné to může být s koronavirem.

Bude první pololetí letošního roku podobné jako rok minulý?

Jsem anesteziolog a záchranář a tyto úvahy rád přenechám odborníkům na prognózování, kterých máme více než dost.

Co byste si přál do nového roku 2021?

Abychom mohli na záchranné službě pracovat v klidu a bez ekonomického stresu. A přát všem zdraví zní možná jako klišé, ale v době koronakrize má i klišé velkou platnost.

***


Kdo je Jiří Knor * Ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. Funkcí byl pověřen v listopadu 2018. * Jako lékař pracuje třicet let. V roce 1990 dokončil studium Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. * Začínal v Praze jako anesteziolog. Následovala praxe na Klinice anesteziologie a resuscitace vinohradské nemocnice. Zároveň na vedlejší úvazek pracoval na záchranné službě. * V roce 1993 si vyzkoušel práci lodního lékaře v České námořní plavbě. Dlouholetou praxi má také z letecké záchranné služby. * V letech 2000 až 2005 působil jako primář pražské záchranky. * Od roku 2006 je středočeským záchranářem. * Jako pedagog působí na 3. pražské lékařské fakultě, na Jihočeské univerzitě a na Vysoké škole zdravotnické v Praze. * Je autorem nebo spoluautorem řady odborných publikací.

Robert Božovský, redaktor MF DNES
Foto autor: Foto: Michal Šula, MAFRA

Silvestr očima záchranářů

Oslava příchodu nového roku bývá pro záchranáře obvykle z těch nejtěžších směn v roce a tradičně prověří jejich připravenost. Tak tomu bylo i letos. A to i přesto, že byly oslavy skromnější a noční dvanáctihodinová směna byla pocitově z těch klidnějších. Čísla ale hovoří jinak – celkově za silvestrovskou noc vyjeli středočeští záchranáři na pomoc 194 pacientům (vloni 169).

Lidé se tradičně oddávali konzumaci alkoholu, což v mnohých případech ztěžovalo operátorům samotnou komunikaci s volajícími a záchranářům poskytnutí péče na místě událostí. Při oslavách to někteří skutečně přehnali a při ztrátě koordinace a špatném odhadu situace si způsobili různá zranění pádem či od střepů lahví a sklenic.

(Pokračování textu…)

Co udělat pro svou psychiku v době covidu?

Letošní rok poznamenala pandemie, která zatím stále nekončí. Její dlouhotrvající důsledky někdy zhoršují dosavadní psychické obtíže do neúnosné míry. Po internetu koluje množství svépomocných návodů ve stylu „zacvičte si, dejte si něco dobrého a buďte pozitivní“, mnohdy ale nezabírají tak, jak bychom očekávali. Co skutečně můžeme udělat pro svou psychiku v této době?

Sledovat či nesledovat – toť otázka. Odpověď není stoprocentní, většině lidí ale udělá lepší službu si zpráv nevšímat. Nárůst čísel těžko někoho povzbudí a pokles na druhou stranu neznamená, že máme polevit v opatrnosti. Nakažený i nenakažený se z médií málokdy dozví něco, co ho povzbudí, a nejednotnost informací ho může snadno zmást. Pokud někomu přece jen pomůže vědět více, může sáhnout po zdrojích jako jsou odborné přednášky nebo diskuze.

(Pokračování textu…)

Ředitel ZZS SČK byl hostem pořadu K věci v ČRo Region

Ředitel ZZS SČK Jiří Knor byl včera hostem pořadu K věci v ČRo Region.V diskusním pořadu K věci odpovídal na otázky moderátora Tomáše Pancíře. Spolu například probrali, jak středočeská záchranka zvládá pandemii, financování ze strany kraje a obnovu vozového parku.

Poslechnout si záznam pořadu můžete zde.

Lékař ZZS SČK získal Cenu města Kolín

MUDr. Josef Havránek včera převzal Cenu města Kolín za celoživotní přínos v rozvoji ZZS SČK.

MUDr. Josef Havránek po lékařské fakultě nastoupil na anesteziologicko-resuscitační oddělení. Po atestacích byl jmenován do pozice zástupce primáře v roce 1980 a dostal na starosti ZZS. V roce 1999 byl jmenován do funkce ředitele Zdravotnické záchranné služby Kolín.

(Pokračování textu…)

Bodnutí hmyzem – někdy malý pupínek a někdy boj o holý život

Letní měsíce jsou ve znamení slunce, vody a odpočinku, ale i zvýšené aktivity všech příslušníků hmyzí říše. Pokud u vody naruší integritu naší kůže hladový komár, budeme si s nadáváním svědivý pupínek asi jen zuřivě škrabat. Pokud ale dostaneme „výchovnou lekci“ od vosy, sršně nebo včely může jít skutečně o život. Za poslední dva měsíce zaznamenali dispečeři tísňové linky 155 zvýšený počet výjezdů k osobám, které bodla vosa či včela a u nichž se rozvinula alergická reakce. Záchranáři tak vyjeli na pomoc 50 pacientům, z nichž deset bylo ve vážném ohrožení života.

Posledním výjezdem k pacientovi s alergickou reakcí na hmyzí bodnutí byl výjezd na Praze -západ, kdy posádka rychlé zdravotnické pomoci a lékař ve vozidle systému rendez-vous spěchali k ženě, která při jízdě na kole dostala žihadlo. Pacientka si záchranářům stěžovala na silnou nevolnost, ztěžka se jí dýchalo, po těle měla vyrážku a cítila tlak na prsou. Nikdy dřív takovou bouřlivou reakci na bodnutí hmyzem neměla. Záchranáři ženě po vyšetření podali nezbytné léky a transportovali ji do spádové nemocnice.

Příznaky alergické reakce a anafylaktického šoku:
Větší otok, červené skvrny po těle, svědění, zhoršená průchodnost dýchacích cest, záchvat podobný astmatickému, opocenost, pokles krevního tlaku, pocit na omdlení, křeče, bezvědomí a někdy i zástava srdeční akce.

První pomoc při pobodání hmyzem:
Lokální otok v místě bodnutí je normální. Pomáhá chladit místo bodnutí a namazat ho mastí s obsahem antihistaminik (volně prodejnou v lékárně). Alergici by si měli aplikovat léky, které mají od svého lékaře (tablety, čípky nebo injekci, tzv. EpiPen), a zavolat záchrannou službu.

Při bodnutí v dutině ústní nebo na krku otok zpomalí studený obklad a cucání ledu nebo zmrzliny. V případě většího počtu žihadel či bodnutí v oblasti krku a v ústech je třeba vždy zavolat záchrannou službu, i když poštípaná osoba není alergik.

Středočeská záchranka a VŠCHT spolu vyřešily problém resterilizace filtrů

Tak jako v každém náročnějším období v historii i tato doba, kdy přijímala ČR opatření kvůli koronaviru a každý jedinec pociťoval nejistotu, měla přínos. Opět se ukázalo, že umíme improvizovat, hledat případná náhradní řešení, která se osvědčí a zůstanou nám jako zavedené postupy.

Nikdo v začátku neznal další vývoj a postup koronaviru a dalo se očekávat, že zhorší-li se situace, bude celorepublikově následovat silný nedostatek protičásticových filtrů do masek, kterými se chránili zdravotníci. Středočeská záchranka, jmenovitě prim. Michal Gozon, ve spolupráci s prof. Zdeňkem Soferem a jeho kolegy z VŠCHT začali společně pracovat na způsobu resterilizace již použitých filtrů, které by byly jinak určeny k likvidaci. Tímto způsobem bylo možno případně prodloužit jejich životnost.

(Pokračování textu…)

Ředitel a lékařka ZZS SČK hostem v novém dílu dokumentu „Života za zdí“

Nový díl z cyklu Život za zdí se věnuje panické poruše. Na vzniku videa se podílela i středočeská záchranka, a to účastí ředitele Jiřího Knora a lékařky Jany Šeblové. Na video se můžete podívat ZDE.

Panika, resp. panická ataka nebo také záchvat masivní úzkosti, je synonymem pro silnou stresovou reakci, která potká alespoň jednou za život téměř každého z nás. Může ji vyvolat například intenzivní emoční zátěž, ale také infarkt myokardu či astma. Tento záchvatovitý stav, v němž se člověk často obává o svůj život, je také projevem panické poruchy.

(Pokračování textu…)

Záchranáři z Českého Brodu dostali sanitku. Obměna vozového parku pokračuje

Ve středu 1. července převzali záchranáři výjezdové základny v Českém Brodě nový sanitní vůz. Klíčky z rukou radního pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví JUDr. Roberta Bezděka symbolicky převzal MUDr. Jiří Knor, ředitel středočeské záchranky. Jedná se o poslední sanitní vůz ze skupiny sedmi nových sanit, z nichž šest již středočeští záchranáři převzali minulý měsíc.

Další žlutá flotila s tradiční reflexní šachovnicí v podobě osmi nových vozů, jejichž dodání je očekáváno na podzim, bude součástí další obnovy vozového parku Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje.

(Pokračování textu…)

Záchranáři dostali nové sanitní vozy

V úterý 16. června byly v Říčanech Zdravotnické záchranné službě Středočeského kraje předány hejtmankou Jaroslavou Pokornou Jermanovou dva nové sanitní vozy. Dva klíčky pro říčanské záchranáře od žlutých sanitek s tradiční šachovnicí, které byly vystaveny k prohlédnutí, symbolicky za přítomnosti náměstka pro léčebně preventivní péči Viktora Rybáčka převzala primářka ZZS Prahy východ Jana Stehlíková. „V rozmezí několika dní bude pro záchranáře připraveno k předání dalších pět nových vozů,“ říká středočeská hejtmanka.

Tato částečná obměna sanitních vozů zajistí nadále soustavnou kvalitní přednemocniční neodkladnou péči ve Středočeském kraji. Nové sanitní vozy zahájí svůj provoz na stanovištích záchranné služby v Českém Brodě, Vranově, v Lysé nad Labem a dva vozy zamíří do Vlašimi. „Průměrně sanitní vůz středočeské záchranky najede za rok 70 000 km a životnost vozidel v tzv. ostrém provozu je zhruba 400 000 najetých km,“ řekl ředitel Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Jiří Knor a dodal, že tento proces se každým rokem zrychluje, neboť meziročně dochází k nárůstu výjezdů záchranné služby, a tedy i rychlejšímu opotřebení sanitních vozů.

(Pokračování textu…)