Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje již několik let upozorňuje laickou i odbornou veřejnost a systematicky šíří v kurzech první pomoci skutečnost, že v případě zdravotního problému je lépe volat tísňovou linku 155, opírajíc se o stanovisko Výboru odborné společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof z roku 2003, jehož autorem je současný ředitel MUDr. Jiří Knor, Ph. D.. Prohlášení naleznete ZDE.
Dětské chichotání, opilecké žvatlání a hartusení, nadávání nejhrubšího zrna, či výplody, za které by se nemusel stydět ani samotný H. CH. Andersen – i takové hovory musejí operátoři tísňové linky 155 vyslechnout a nechat tzv. propadnout sítem. Tento rok zatím přijali středočeští zdravotničtí operátoři na lince 155 zhruba 198 tisíc hovorů, z nichž mnoho bylo velmi vypjatých – často doslova o život. Je však smutné, že operátoři řeší také mnoho hovorů, kdy nejde o stav nouze, ohrožení zdraví a života. Tito volající, jejichž telefonáty by se daly označit jako zneužití linky, si záchranka pracovně dělí do několika skupin.
„Prozváněči“ jsou ti volající, kteří opakovaně prozvánějí linku 155 a aniž by něco operátorovi řekli, zavěsí. Od jednoho takového volajícího se může jednat i o desítky telefonátů denně. Letos už bylo takových hovorů přijato/nepřijato 15 500.
Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje před třemi lety zahájila projekt zavedení ultrasonografického vyšetřování v přednemocniční péči a devět vozů vybavila přenosnými ultrasonografickými přístroji. Tyto přístroje velmi úspěšně využívají lékaři středočeské záchranky, specialisté pro urgentní medicínu v péči o nemocné v ohrožení života. I na základě těchto zkušeností se rozhodlo vedení středočeské záchranky pro další dva inovativní projekty. Oba mají společné to, že jsou zaměřeny na zapojení nových technologií do přednemocniční neodkladné péče, které povede ke zlepšování péče zejména o nemocné v kritickém stavu.
Podzimní plískanice, šero, padající listí a mlha – to všechno dotváří ponurou atmosféru vsakující se až do morku kostí a člověka napadají všelijaké myšlenky. Napadlo Vás někdy, kolik lidí se snaží dobrovolně odejít ze světa?
Sebevraždy nejsou sice početně frekventované, avšak kvůli nedostupnosti psychiatrické péče v nepřetržitém provozu jsou s nimi středočeští záchranáři v terénu relativně často konfrontováni.
Nejčastějšími příčinami vzrůstající agresivity pacientů jsou alkohol a drogy. Většina zranění záchranářů nejsou vážná a obejdou se bez odborného ošetření a trvalých následků. Posádky ve velké většině případů zvládnou agresivního pacienta samy a věc dál nehlásí. Hlášené případy tak jsou za rok v řádech jednotek. Vloni středočeští záchranáři zaznamenali 4 hlášená napadení. Agresivita ošetřovaných ale vzrůstá, nicméně mnohdy nedojde až k fyzickému napadení – pacient si vystačí s nevybíravým slovníkem a třeba pliváním.
V ohrožení se ale nemusí cítit záchranáři jen od pacientů. Takový příjezd ke zraněné osobě v hospodě a její ošetření, kdy parta podnapilých kamarádů vyhodnotí, že ošetření kumpána není dle jejich rozostřeného měřítka dost rychlé či dost odborné, a začnou frajersky záchranáře „povzbuzovat k výkonu“, nebude to, co by záchranář vyhledával.
Ne každý si při pohledu za spěchajícím sanitním vozem, nebo při průjezdu okolo nehody, kde vidí záchranáře v akci, uvědomuje, že záchrana životů začíná mnohem dřív. Ve velké místnosti daleko od zdravotně indisponovaného člověka. Ta bez nadsázky vypadá jako operační středisko řízení letového provozu. Moderní vybavení, mnoho barevných informačních panelů, ale hlavně 10 osob v modrých uniformách, u kterých začíná každá záchrana lidského života ve Středočeském kraji.
Dispečeři na tísňové lince řídí chod záchranky, a to od prvního telefonátu na linku 155, přes vyslání a navigování sanitek na místo události, až po předání pacienta v nemocnici. Zdravotnické operační středisko je jedním z nejdůležitějších článků záchranky už jen proto, že zde dochází k prvnímu kontaktu s člověkem v tísni. Denně tak ve dvanáctihodinových směnách vyřídí operátoři až 1500 hovorů, z čehož je zhruba 500 hovorů od volajících na linku 155, ta zbylá část jsou například volání s ostatními složkami IZS nebo komunikace se zdravotnickými zařízeními, kam se pokouší udat transportované pacienty. Mnohdy neúspěšně.
Sobota 13. října 2018 se stala v kalendáři celé organizace středočeských záchranářů významným dnem. Jako každoročně se podíleli na Dnu prevence v Benešově, který se konal areálu Táborských kasáren. Program byl bohatý a všechny zúčastněné složky IZS prezentovaly to nejlepší ze své techniky a práce. Největším překvapením pro všechny diváky z řad veřejnosti a složek IZS bylo slavnostní předání nově vzniklého praporu Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje z rukou hejtmanky Ing. Jaroslavy Pokorné Jermanové a JUDr. Roberta Bezděka, radního pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví. Vyšívaný prapor byl symbolickým darem kraje záchranné službě.
„Když se podíváme do historie, můžeme si všimnout, že prapory, vlajky, znaky, zástavy nebo korouhve měly vždy svoje uplatnění. Ať k označení, ke kterému „týmu“, kdo patří, k vojenským účelům k udávání povelů, nebo třeba na znamení vítězství. V dnešní době mají prapory sice význam převážně symbolický, ale i nyní může být úkolem praporu spojovat a sdružovat. Nový vyšívaný prapor středočeské záchranky poslouží k utužení pospolitosti, posílení pocitu sounáležitosti záchranářů a vyjádření úzkého propojení se Středočeským krajem,“ vysvětlil ředitel středočeských záchranářů Ing. Jaromír Bureš hlubší význam daru, když prapor převzal.
Česká republika sladila pravidla pro vytvoření průjezdu pro záchranáře s okolními státy
V Německu nevytvoření záchranářské uličky trestají pokutou 320 eur a jedním měsícem zákazu řízení. V Rakousku vyjde omezení záchranářského vozidla až na 2 180 eur.
Povinnost vytvořit na dálnicích a silnicích pro motorová vozidla průjezd pro záchranáře byla poprvé stanovena novelou zákona o silničním provozu od 1. července roku 2006. Zatímco na komunikacích o dvou pruzích v jednom směru jízdy platila pravidla stejná jako např. v Německu, Rakousku či Maďarsku, v případě troj- a vícepruhových komunikací to bylo přesně opačně. Od 1. října letošního roku se u nás situace mění. Nově platí, že pokud není dálnice či silnice pro motorová vozidla s nejméně dvěma jízdními pruhy volně průjezdná z důvodu kolony stojících nebo pomalu jedoucích vozidel volně průjezdná, jsou řidiči vozidel povinni vytvořit mezi jízdními pruhy prostor pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy. „Na rozdíl od předchozí právní úpravy jsou řidiči povinni vytvářet průjezd nejen v případě vzniku kolony stojících vozidel, ale také v případě pomalé jízdy. Nově také není stanovena šířka vytvořeného průjezdu. Evropská rada pro bezpečnost silničního provozu doporučuje minimálně 3 metry, i to však může být v případě průjezdu rozměrných hasičských automobilů málo,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Při vytváření tzv. záchranářské uličky nově platí obdobná pravidla jako v Německu, Rakousku, Maďarsku, Slovinsku, Lucembursku a Švýcarsku. Konkrétně pak podle počtu pruhů v jednom směru jízdy se musejí řidiči chovat následovně:
Registrační číslo: CZ.1.06/3.4.00/23.09632
byl spolufinancován z prostředků Evropské unie, z evropského fondu pro regionální rozvoj
Zdravotnická záchranná služba Středočeského kraje v letech 2014 – 2015 realizovala projekt „Modernizace a standardizace vybavení Zdravotnické záchranné služby“ v rámci integrovaného operačního programu (IOP), 23. výzvy „ZAJIŠTĚNÍ EFEKTIVNÍ HLASOVÉ A DATOVÉ KOMUNIKACE SLOŽEK IZS PŘI ŘEŠENÍ MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ“. Projekt byl dokončen k 31. 12. 2015, další detaily výzvy a projektu následují.
Bližší informace o projektu naleznete ZDE.
